Letos v Ženevě tomu bylo šest let od představení Alfy Romeo Giulietta, to auto ale jako by snad vůbec nezestárlo. V čem vězí italský recept na věčné mládí?
Kapitoly článku:
Rovnou se přiznám, že když Alfa Romeo Giulietta dorazila na trh, odvařený jsem z ní nebyl. Jistě, na první pohled to bylo velmi hezké auto, jenže já měl stále před očima brutální 147 GTA s fantastickým šestiválcem o objemu 3,2 litru, a té zkrátka novinka nesahala ani po ventilky. Giuliettě jsem dlouho přecházel na chuť, tak se ale nakonec stalo a na její design dnes nedám dopustit. Je zkrátka hezké v provozu potkat auto, které se podobá maximálně menšímu bráškovi MiTo a s ničím jiným si jej nespletete.
Za můj pozitivní postoj ale nemůže množství průběžných faceliftů nebo dokonce mezigenerační obměna. Alfa Romeo stále vyrábí první generaci Giulietty, a vrcholem všeho je fakt, že dokonce i letošní omlazovací kúra nelze na první pohled skoro poznat. Změnila se maska chladiče a spodní část nárazníku, pak jsou to ale už jenom detaily jako třeba nový font označení modelu na zádi. To už mimochodem není uprostřed pod logem výrobce, ale pod pravou svítilnou.
Kráska v červeném
Kdybych uvažoval o koupi Giulietty a ladil její vnější vzhled, sáhnu po rudém pastelovém laku, který je mimo jiné jako jediný bez příplatku, a 17palcových kolech Turbine. Jinými slovy o sestavě, kterou vidíte na snímcích. Jistě, „osmnáctky“ za 19.000 Kč jsou super, jenže už z dřívějška vím, že je pak Giulietta docela náchylná na kvalitu vozovky. Tak či tak se jedná o působivý vůz, vypadá skoro jako automobilová modelka, dokonalý ale přesto není. Mám nyní na mysli místy horší slícování dílů karoserie, přičemž zrovna v okolí kapoty to občas vypadalo, jako by zkoušený kousek už někdo stihnul nabourat a v servisu jej jenom narychlo „slátali“. Naše Giulietta ale prý žádnou nehodu neměla.
Rudý lak Giuliettě neskutečně sluší. Jako jediný je bez příplatku a skvěle ladí k 17palcovým kolům Turbine. Nezapomínejte ani na prahy! Nastavce stojí 5.500 Kč.
Zatímco zvenku auto prakticky nezestárlo, uvnitř bylo s trochou nadsázky zastaralé už v době svého příchodu. Výběr materiálů je relativně v pořádku, třeba na přístrojové desce najdete měkčené plasty a nějak bych přežil i levně vyhlížející madla dveří nebo tlačítka ovládání oken, která fungují, jak se jim zlíbí, přesto ale nemohu přehlížet úplně všechno. Krátká loketní opěrka a schránky ve dveřích, do kterých se skoro nic nevejde, jsou ale stále pouze detaily, které dokáže spolehlivě vyvážit perfektní posaz za volantem a pohled na přístrojový štít se dvěma velkými tubusy. Palubní počítač sice ukazuje spotřebu v ujetých kilometrech na litr paliva (u italských aut nic neobvyklého), stačilo ale zahlédnout italské popisky a Alfa mě měla v hrsti!
Kokpit nás příliš nezaujal, působí už dost zastarale. Do schránek ve dveřích se toho moc nevejde, přihrádku na vrchu přístrojové desky proto uvítáte.
Uvnitř se toho s modernizací změnilo asi tolik co z venku, přehlédnout však nelze perfektní přední sedadla (standard pro verzi Super), za 54.000 Kč však můžete mít i epesní křesla s integrovanými hlavovými opěrkami, která jsou standardem pro novou nejvyšší výbavu Veloce. Multimediální systém UConnect zase dostal balíček Alfa Performance, díky kterému máte k dispozici záznamy jízdy a hlavní parametry vozidla, potřebujete k domu ale chytrý telefon a 30.000 Kč vrcholnou verzi infotainmentu se 6,5palcovým dotykovým displejem (buď samostatně nebo jako součást paketu Business).
Sportovní jízdní vlastnosti
Kultivovaný motor
Skvělá převodovka
Nízká spotřeba
Vysoká základní cena
Slícování karoserie
Zastaralý interiér
Lehčí odpor posilovače řízení
7 /10